Memphis
Nedaleko Káhiry se nad vesnicí Mit Rahina rozkládají pozůstatky starodávného města Memfis, které bylo již 4000 let před založením dnešní metropole hlavním městem Egypta. Šlo také o jedno z největších měst celého starověkého světa. Do dnešních dnů se z něj zachovaly jen nepatrné pozůstatky, které jsou k vidění v muzeu pod širým nebem.
Memfis (někdy také Memphis) leží 25 km od Káhiry, proto se stává oblíbeným místem výletů z hlavního města. Pozůstatky města jsou obklopeny palmovým hájem. Nenajdete zde mnoho památek, protože velká část města, stejně tak jako pyramidy v Gíze, padla za oběť vykradačům hrobů a zlodějům stavebního materiálu. Památky, které se ovšem podařilo dochovat, jsou velmi cenné, a proto Memfis rozhodně stojí za návštěvu.
Memphis
Bývalé hlavní město Egypta bylo založeno faraonem Menim kolem roku 3000 před Kristem, nedlouho po sjednocení Horního a Dolního Egypta. Název města byl odvozen od slov Men-efier, tedy „Dokonalost je věčná“. Poté, co se v období Nové říše staly hlavním městem Théby, zůstal Memfis důležitým správným a náboženským centrem. Když v roce 641 našeho letopočtu dobyly Egypt armády generála Arab el-Asa, bylo už město na začátku úpadku. První dobyvatelé i jejich následovníci využívali starověký Memfis jako kamenolem a odváželi z něj materiál na výstavbu nového hlavního města – dnešní Káhiry. Původně nádherné stavby tak byly kámen po kameni rozebrány.
Každoročně byly pozůstatky města pohřbívány dalšími a dalšími nánosy bahna, které přinášel Nil po záplavách. Zkázu města pak dovršili křesťané a Arabové. Z Memfidy se nakonec stala jen nerovná plošina tvořená naplaveninami, na které rostly palmy a vznikaly další vesnice. Právě přítomnost těchto vesnic a také vysoká hladina podzemní vody, za kterou mohla výstavba asuánské přehrady na Nilu, způsobily, že v těchto místech nikdy nemohly probíhat žádné archeologické vykopávky. Teprve po několika desetiletích kopáči během hloubení drenážního příkopu kolem nového domu narazili na masivní kámen. Šlo o stavební blok nebo fragment ze starověké sochy. Bylo zjištěno, že město tvořilo několik chrámů. Nejvýznamnější byl s největší pravděpodobností chrám Hur-ka-Ptah (Chrám tvůrčí síly Ptaha) situován v centru.
Dnes už se můžeme jen dohadovat, kolik cenných památek se v minulosti z Memfisu ztratilo, bylo rozkradeno nebo zničeno. Některé z dochovaných Memfiských nálezů jsou dnes uloženy v místním malém muzeu. Návštěvníci mohou obdivovat zbytky sfingy z alabastru, která kdysi střežila jeden z místních chrámů. Ten však zmizel v nenávratnu. Jedná se o největší alabastrovou sochu sfingy, jaká kdy byla nalezena. Váží úctyhodných 80 tun! Dalšími památkami uloženými v muzeu jsou stéla pocházející z dob vlády faraona Apriese z 26. dynastie, kamenné bloky z doby Ramesse II. a podivná ponurá stavba, na jejímž nádvoří stojí v písku obří kamenná socha. Jen tak málo se podařilo dochovat ze slavného Memfisu – prvního hlavního města sjednoceného Egypta.
Tou nejcennější památkou, která byla na místě starodávného Memfisu objevena, je kolosální socha Ramsese II. K jejímu objevení došlo v roce 1820 a okamžitě zastínila všechny ostatní exponáty, které byly v těchto místech kdy nalezeny. Torzo obrovské sochy egyptského krále, která by stojící dosahovala výšky pětipatrového domu, je položena na zádech a vystavena také v místním muzeu. Socha Ramesse, kterému chybí paže levé ruky, nebyla už nikdy postavena. Pavilon, ve kterém je socha umístěna, byl vybudován kolem ní tak, aby zůstalo ještě dostatek místa pro diváky.
V zahradě muzea je umístěno několik soch Ramesse II., krále, který se vyžíval ve stavbě svých soch v nadživotní velikosti. Byly nalezeny na celém území Egypta. Vzhledem k tomu, že vykopávky v Memfisu stále pokračují, daří se o tomto zmizelém městě získávat stále více nových informací.
Nuweiba
Na Sinajském poloostrově se na pobřeží Akabského zálivu rozkládá egyptské přímořské letovisko Nuweiba. Od ostatních letovisek, která jsou omývána vodami Rudého moře, se Nuweiba liší především tím, že se neproslavila jako potápěčský ráj, ale především jako destinace určená pro nicnedělání a relaxaci na rozlehlých písčitých plážích.
Původně byla Nuweiba jen beduínskou vesnicí, která v době izraelské okupace Sinajského poloostrova, po tzv. Šestidenní válce, sloužila jako vojenská základna. Izraelci ji přejmenovali na Neviot. Jakmile se Nuweiba vrátila pod egyptskou nadvládu, byl v ní vybudován důležitý přístav, který dnes zajišťuje lodní spojení především s jordánskou Akabou.
Samotná Nuweiba se začala budovat v 80. letech minulého století, ale byla nejpomaleji se rozvíjející turistickou oblastí na pobřeží jižního Sinaje. Přesto se stala oblíbenou destinací především nezávislých cestovatelů, kteří oceňovali její strategickou polohu i přírodní krásy, kterými oplývá. Tehdy zde existovaly jen rodinné penziony, malé hotýlky a kempy, které poskytovaly levné a jednoduché ubytování. Nakonec potenciál zdejších překrásných panenských pláží objevili zahraniční investoři, kteří začali s výstavbou luxusních hotelů pro náročnou klientelu.
Majitelé dosavadních ubytovacích zařízení tak neměli šanci soupeřit o klienty se světoznámými hotelovými řetězci, které prostřednictvím cestovních kanceláří nabízejí pobyty za nepřekonatelné ceny. Nejoblíbenějším a nejluxusnějším hotelem je Hilton Coral Reef, který se pyšní nádhernou tropickou zahradou a pláží s pozvolným vstupem do moře. Přesto si rodinné hotýlky své klienty našli. Dodnes sem totiž rádi jezdí tvz. Backpackers a studenti, kteří dávají přednost levnějšímu ubytování, kde si navíc mohou více vychutnat orientální atmosféru. Asi jeden kilometr od centra Nuweiby je městečko Tarabini, kde najdete kemp vystavěný v beduínském stylu, který nabízí chatky k pronájmu.
Dnešní Nuweiba je skvělou základnou pro ty, kteří se chtějí věnovat nejrůznějším druhům vodních sportů, jako je například windsurfing, jízda na vodních lyžích, plachtění nebo plavání. I když zde nejsou zrovna ideální podmínky pro potápění a pozorování podmořského života, nemusíte se bát, že byste byli o tuto nádheru ochuzeni. Vydáte-li se dále podél pobřeží, dorazíte do oblasti, kde se jistě korály nacházejí. Také si můžete najmout loďku, která vás zaveze ke korálům na otevřeném moři.
Pokud patříte k milovníkům bujarého nočního života, budete v Nuweibu zklamáni. Není zde žádné centrum s bary a diskotékami. Zde je nutno vystačit si se zázemím hotelu a jeho animátorskými programy. Naopak lidé milující klidné procházky podél pobřeží budou nadšeni. Podél pláží najdete také příjemné venkovní restaurace zařízené v beduínském stylu. Typické koberce a polštáře přímo vybízejí k odpočinku a relaxaci arabským způsobem.
V Nuweibe se nachází také malý přístav, kam každý den připluje jen několik málo výletních lodí, které jsou zpestřením hlavně pro malé děti. K významným památkám v blízkosti letoviska patří hrad Nuweiba z roku 1893. V současné době usiluje o zápis do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Poloha Nuweiby je ideální pro návštěvu mnoha zajímavých míst na Sinaji, jako je například Mojžíšova hora nebo klášter svaté Kateřiny. Vyrazit můžete také do izraelského Jeruzaléma či jordánské Petry.
Potápění v Nuweibe
Nuweiba, původně beduínské městečko, které v Šestidenní válce sloužilo coby vojenská základna, leží pod horami Sinajské pouště asi v polovině cesty mezi Dahabem a Tabou. Nyní je zde přístav, který zajišťuje především spojení s jordánským městem Akaba. Město je rozděleno na dvě části. Severní oblast tvoří místní obyvatelstvo, jižní slouží především turistům. I zde se nachází několik potápěčských center. Návštěvníci, kteří touží po místě s menším turistickým ruchem, by určitě měli zavítat právě sem. Město je stále poměrně malé a také počty návštěvníků patří k nižším.
Potrubí - Útes vzdálen asi 1 kilometr od přístavu. Protože na samotný útes je velmi dobrý přístup z pláže, je to výborné místo pro začátečníky. Zkušenější potápěči mohou při staré bóji sestoupit až do hloubky 33 ma plavat zpět ke břehu. Podmořské hlubiny jsou zpestřeny o dva umělé útvary. Jedná se o násosky odsolovací stanice, kterou vybudoval Izrael. Stanice však nebyla nikdy zprovozněna. Nyní se stala domovem pro korály a rohovitky.
Al Ma'agana / El Magena - Lokalita vzdálená hodinu a půl od Nuweiby, která je známá především hojným výskytem mořských koníků.
Ras Shetan / Ras Shaitan - Plavání podmořským kaňonem připomíná plavbu mezi horami a je určitě úchvatným zážitkem.
Um Um Raicher - Místo vzdálené necelých 5 km od Nuweiby překypující pestrým podmořským životem.
Philae
Chrám na ostrově Philae zařadí do svého programu určitě většina návštěvníků přijíždějících do Asuánu. Philae je latinský název chrámu ležícího na dávné hranici mezi Egyptem a Nubií. Chrámový komplex na nilském ostrově zasvěcený bohyni Eset je vskutku asi nejromantičtější ze všech egyptských monumentů.
Bujně zarostlý ostrov Philae, velkolepě zasazený v prvním kataraktu, lákal romantické cestovatele Egyptem 19. století, ale od vybudování první Asuánské přehrady se nachází většinu roku pod vodou. Egypťané nazývali ostrov "ostrov času (boha Ra)", protože se domnívali, že na tomto místě byl znovu stvořen prapůvodní svět, ve kterém bůh slunce vládl na zemi.
Na sousedním ostrově Biga se nacházel Abaten neboli "čistý pahorek", jeden z mnoha Usirových hrobů, které se nacházely po celé zemi. Cesta k němu vedla malým chrámem, který byl obrácen směrem k Philae. Architektonickým centrem Philae byl Esetin chrám, a tak každý z nejvýznamnějších párů bohů měl svůj ostrov.
Jako místo pro své stavitelské plány si Pilak vybral již král Taharka (7. stol. př.nl), největší architektonické aktivity však ostrov zažil až za vlády Ptolemájů a to především Ptolemaia II. (3. stol. př.nl), který nechal postavit svatyni bohyně Isis a jižní část chrámu mammisi (chrámu jejího narození).
Po vzniku římské nadvlády nad Egyptem po roce 30 př.nl se na další výstavbě chrámů na ostrově Pilak podíleli i římští císaři Augustus a Tiberius, dále pak Claudius, Trajan, Hadrián, Antonius Pius a další. Po roce 640 nl se však po ovládnutí Egypta Araby, na ostrově Pilak zastavil čas a kněze i obyvatelstvo ostrova bylo vyhnáno. Život na ostrově opět probudila až Napoleonova výprava, která Philae znovuobjevila někdy v roce 1799.
Philae prožila své zapomnění a po staletí se stala lákavým cílem pro řadu návštěvníků. Nad jejím dalším osudem se roku 1902, kdy byla dostavěna stará Asuánská přehrada, objevil otazník, který se v roce 1912 a 1930 změnil na náhrobek, neboť v těchto letech byla zvýšená hráz přehrady a voda nádrže stoupla natolik, že se přelila přes ostrov z větší části chrámy na ostrově. Když byla postavena Velká přehrada, byly jeho chrámy rozebrány a znovu postaveny na blízkém ostrově Agilkia. V roce 1975 se chrám začal kousek po kousku rozebírat a jeho jednotlivé části přenášet na obrovskou kamennou skládku v Šellále.
Agilkia byla však vyšší a užší než původní Philae a tak byla její výška seřezávána a přebytečným materiálem byl ostrov rozšířen. Na jaře roku 1977, po všech povrchových úpravách byl chrám, jako velká obří skládačka dávaný do své původní podoby. Před opětovným složením bylo zrestaurováno na 5 tisíc bloků a odstraněny některé nevhodné úpravy z dob minulých. V srpnu 1979 bylo dílo dokončeno av březnu 1980 zpřístupněno veřejnosti.
Chrámy na ostrově Philae dosáhly svého největšího rozkvětu v ptolemaiovském období, kdy byly hlavním kultovním centrem bohyně Eset. Kult Esety byl tak silný, že se chrámy využívaly jako poslední pohanská kultovní centra iv křesťanském období. K jejich oficiálnímu zrušení došlo až v roce 550n. L. Raní křesťané proměnili hlavní hypostyl chrámu v kapli a na ostrově vystavěli další kostely - žádný z nich se však nedochoval.
Chrám je vyhledávaným místem nejen pro egyptology, ale i běžné návštěvníky pro mimořádně umělecky vytříbenou a mistrovskou propracovanost. Vstup do hlavního chrámu lemuje síň kolonády zakončená 18 metrovými vysokými pylony. Druhý pylon pak vede do svatyně bohyně Eset, kde kdysi stávala její zlatá socha.
Druhou nejznámější stavbou na ostrově je půvabný Trajánův kiosek přezdívaný Faranova postel. Jeho reliéfy zobrazují císaře Trajána jednajícího oběti bohům Eset, Usire a Horovi. Již faraoni se identifikovali s Horem a Eset jako jejich božskou matkou. Eset (božská matka) byla bohyní žen, sexu a čistoty a její kult se rozšířil i po celém římském impériu. K její poctě se stavěly chrámy dokonce až v Maďarsku. Někteří vědci se domnívají, že kult Panny Marie byl pokusem křesťanství získat si Esetiných příznivců.
Vedle hlavního chrámu bohyně Esset východně od druhého pylonu se nachází malý Hathorin chrám. Zachovaly se z něj pouze trosky, ale stále lze rozpoznat dva sloupy zakončené hlavicí ve tvaru hlavy Hathor s výraznou rozevlátou parukou. Zvlášť zajímavá reliéfní výzdoba obsahuje motivy hudby a tance a také trpasličího boha Bes hrajícího na harfě.
Jediným možným dopravním prostředkem na ostrov je vyhlídkový motorový člun a plavba lodí je jistě zajímavým zážitkem. Motorové vyhlídkové lodě přistávají u starověkého přístavu na ostrově Aglikia. První stavbou, kolem které turisté projíždějí, je malý otevřený chrám postavený Nechtnebefem I. Je to nejstarší monument na ostrově, ze kterého se dochovala pouze část vydlážděné plochy a řada sloupů v zadní části areálu.
Určitě si nenechte ujít atmosféru magického prostředí ostrova v noci, které umocňuje atraktivní představení Zvuk a světlo, které sestává z hodinové procházky po nasvícených ruinách. Za večer se obvykle konají tři představení, ale není od věci si údaje o představení ověřit na recepci hotelu nebo v asuánské cestovní kanceláři.
Nula
Z jihu na sever protéká Africkým kontinentem v délce 6671 km řeka Nil. Celkově její povodí zaujímá rozlohu přibližně 1 milionu kilometrů čtverečních. Na severu u ústí do Středozemního moře se Nil rozprostírá do vějířovité delty. Právě tato řeka je již po tisíciletí životodárnou tepnou pro obyvatele Egypta.
Nil pramení na dvou místech ve východní Africe a obě ramena se slévají v Súdánu. V Egyptě teče řeka téměř rovně - od jihu (Horní Egypt) až do severní části země (Dolní Egypt). Pouze severně od Chartúmu, hlavního města Súdánu, se klikatí do tvaru písmene S. Od Asuánu směrem na sever ke Káhiře pak vytváří Nil příkopové údolí, které lemuje pás zemědělské půdy. Tento pás se postupně rozšiřuje až na 19 kilometrů. Tato oblast je velmi úrodná a je nazývána „darem Nilu“.
Historie Egypta je s Nilem nerozlučně spjata. Pravidelné záplavové cykly Nilu přinášely již v minulosti úrodné nánosy půdy a dopomohly k rozvoji staroegyptské civilizace. Každým rokem od začátku května, po silných sezónních deštích na Etiopské vysočině, začala hladina řeky stoupat. Svého maxima dosahovala vždy v srpnu. V září se pak celé Nilské údolí zaplavilo vodou. Po několika týdnech voda opadla a zůstala po ní úrodná bahnitá náplava, do které mohli rolníci zasévat obilí. Staří Egypťané byli na Nilu přímo závislí, využívali ho k zavlažování, ke zvyšování úrodnosti svých polí, byl pro ně zásobárnou vody, lovili v něm ryby a využívali jej také jako dopravní tepnu. Přesto neměli pro Nil žádný specifický název, říkali mu prostě jen "iteru", což znamená řeka.
I dnes je Nil velmi důležitý pro hospodářství Egypta. V jeho blízkosti žije až 97% obyvatel země. V roce 1902 byla dokončena první přehradní nádrž v Asuánu, čímž bylo zabráněno pravidelným zářijovým povodním a také suchám panujícím po zbytek roku. Navíc byla zvětšena i oblast zavlažovaných území. Díky eliminaci záplav tak lze sbírat dvě úrody obilí v jednom roce. V 70. letech 20. století byla postavena Vysoká hráz a Násirova přehrada, díky kterým už mohou lidé sami regulovat roční záplavy. Výstavba těchto přehrad však přinesla i jistá negativa. Vzhledem k tomu, že již nedochází ke každoročním mohutným náplavám úrodné černozemě, jsou stále více využívána umělá hnojiva a to vede ke zvyšování salinity půdy.
Nejvhodnější oblastí je delta Nilu, která se rozprostírá severně od Káhiry. Tato bohatá, rovinatá a jasně zelená krajina byla vytvořena řekou Nil, který se ve starověku rozvětvil do více než sedmi ramen. V současnosti jsou vody Nilu soustředěny do dvou hlavních proudů, kterými jsou Damiettské rameno na východě a Rosettské rameno na západě. Rolníci v deltě Nilu v současnosti sklízejí úrodu třikrát ročně. První se sklízí bavlna, kukuřice, rýže a pšenice. Daří se zde také pěstování ovoce i zeleniny. Setkat se tak zde můžete jak s hrozny, tak is hráškem nebo datly. Nejlepší produkty z této části Egypta jsou však vyváženy do zahraničí. Například jahody, které se v nilské deltě ve velkém pěstují, na místním trhu vůbec nenajdete – veškerá úroda směřuje do Evropy.
V 60. letech 19. století začal být Nil využíván z hlediska turistiky. Jako první zavedl plavby po Nilu sir Thomas Cook a dodnes jsou velmi oblíbené. Původně se na plavby po Nilu vyráželo z Káhiry, ale z bezpečnostních důvodů se dnes už přes střední Egypt necestuje. Lodě korzují mezi Luxorem a Asuánem. V Luxoru Nil odděluje město a Východní břeh od Údolí králů, v Asuánu se zase řeka pomalu přeměňuje v Násirovo jezero.
safaga
Asi 50 kilometrů jižně od Hurghady se na pobřeží Rudého moře rozkládá malé turistické středisko Safaga. Místo je vyhlášeno nádhernými plážemi a bohatým podmořským životem. Na své si zde přijdou především turisté, kteří upřednostňují klidný ráz dovolené.
Safaga stejně jako jiná egyptská pobřežní letoviska byla původně jen malou rybářskou vesničkou a svého ducha si zatím stále uchovává. Safaga je dnes součástí rozsáhlé oblasti pobřeží Hurghady, nebylo zde však postaveno tolik hotelů, proto zde panuje větší klid. Přesto se počítá s tím, že v následujících letech místní hotely navážou na řetězec hotelů táhnoucích se na jih od Hurghady přes oblast Makadi. Zatím se rozsáhlé plány na nějakou větší výstavbu nedaří uskutečňovat.
Přestože je Safaga zatím poměrně klidným a nedotčeným místem, každoročně si získává stále více příznivců. K jejím přednostem patří výborné podmínky pro nejrůznější vodní sporty. Díky pravidelným větrům je ideální destinací pro windsurfing i kitesurfing a dokonce se o ní mluví jako o jednom z nejbezpečnějších surfařských měst. U hotelu Shams Safaga se na břehu široké písečné pláže nachází známý windsurfingový Club Mistral. Na 200 metrů širokém a mělkém úseku moře si můžete nacvičovat start z vody. Pokud máte rádi rychlou jízdu, uspořádejte si soukromý závod na úžasný ostrov Toubia, který je ve skutečnosti písečným nánosem vzdáleným asi 2 km od břehu. V Safage se také nachází profesionální škola výuky na katamaránu Hobbie-Cat, kterou naleznete také na pláži hotelu Shams Safaga.
Rádi sem přicházejí také milovníci potápění, na které čekají velmi zachovalé korálové útesy s bohatým podmořským životem. Turistický ruch zatím stav zdejších korálů nijak nepoznamenal. S kompletní potápěčskou výbavou nebo jen tak se šnorchlem lze pozorovat pestrobarevné rybky pod mořskou hladinou. V Safaze můžete dokonce spatřit i delfíny, murény, perutýny či dokonce i menší žraloky.
Těm, co si chtějí jen užívat sluníčka a nicnedělání, nabízí Safaga dokonalé a čisté písečné pláže. Ty jsou zde velmi rozmanité, proto při výběru dovolené v této lokalitě dávejte pozor, jaký vstup do moře je právě u Vašeho hotelu. Na mnoha místech je pozvolný, což je skvělé pro rodiny s malými dětmi. Jedete třeba i 50 metrů do moře a stále máte vodu po kolena. Jinde se však do moře dostanete jen přes korály po molu. Na prostorných plážích bývá vždy dostatek slunečníků a lehátek. Počasí je zde stabilní, obloha po většinu času slunečná a bez mraků. Místní lidé říkají, že zde prší přibližně dvakrát do roka.
V klidné Safage byly vybudovány příjemné hotely různých kategorií poskytující kvalitní služby na úrovni. Hotelové komplexy stojí nejen v městečku, ale také na pobřeží například 20 km od centra Safagy. Pokud však hledáte rušný život a bujarou noční zábavu, pak pro vás Safaga nebude to pravé. Jelikož jsou zdejší hotely obklopeny doslova pouštní krajinou, tak romantické procházky či výlety za zábavou nepřipadají příliš v úvahu. Večer se tak můžete projít akorát malou promenádou s obchůdky, restauracemi a typickými kavárnami. Jinak si musíte vystačit jen s animačními programy ve svém hotelu. Hotely jsou si toho vědomy, a proto mají v zásobě spoustu sportovního vybavení a možností zábavy. Vyzkoušet a zahrát si můžete tenis, stolní tenis, squash, minigolf, kulečník, beach voleybal, pétanque nebo se zúčastnit aerobiku na pláži. Rozhodně se zde nudit nebudete.
Sahl Hasheesh
Asi 20 kilometrů od nejznámějšího egyptského letoviska Hurghada se nachází turistické centrum Sahl Hasheesh, jehož název v překladu znamená „zelené údolí“. Jedná se o jednu z luxusních a velmi exkluzivních turistických destinací, které vznikly teprve nedávno a proto se může pochlubit řadou moderních hotelů.
Sahl Hasheesh se rozkládá kolem jednoho z nejkrásnějších zálivů Rudého moře. Celý resort vznikl pouze za účelem rozvoje turistického ruchu v oblasti a žádná z budov není starší 10 let. První hotely zde na základě originálního a důkladně propracovaného plánu vyrostly v roce 2007. Také do budoucna se ještě počítá s další rozsáhlou výstavbou, cílem je učinit ze Sahl Hasheesh největší a nejluxusnější turistické letovisko v celém Egyptě. Zatím není mezi návštěvníky příliš známo, tedy sem neproudí turisté v takové míře, jako do vyhlášených egyptských center, jako je Hurghada, Taba či Sharm El Sheikh. Panuje zde klid a pohoda. Sahl Hasheesh je tak vhodný pro rodiny s dětmi nebo starší návštěvníky, kteří si mohou užívat zdejší idylickou atmosféru. Rovněž je ideálním místem pro romantickou dovolenou ve dvou, plnou relaxace i nevšedních zážitků.
Komfortní hotelové řetězce nabízí vynikající služby. Návštěvníkům jsou v letovisku k dispozici četné restaurace s nabídkou tradičních i mezinárodních jídel, bary a kavárny. V Sahl Hasheesh je postaráno také o zábavu, k dispozici je dokonce komplex kin i středisko Serrenia, které patří k nejhonosnějším na světě. Kdo rád nakupuje, přijde si v letovisku na své, k dostání je zboží všeho druhu, od tradičních suvenýrů a drobných dárků až po kvalitní a drahé egyptské zboží. Během budování letoviska bylo myšleno také na dostatek zeleně a oddechových ploch. Po celodenním koupání a nicnedělání na pláži si tak návštěvníci mohou odpočinout v některé z překrásných zahrad, ve stínu palem.
Zahrada hotelu Resort Baron Palace Sahl Hasheesh
Pobřeží u Sahl Hasheesh je lemováno nádhernými bělostnými písečnými plážemi, které omývá průzračné moře azurové barvy. Pod hladinou se ukrývá úžasný korálový útes, který je domovem pro pestrobarevné hejna rybek a další mořští živočichové nejrůznějších velikostí, tvarů a barev. Není se tak čemu divit, že je tato oblast vyhledávaným rájem pro milovníky potápění, šnorchlování a vodních sportů. Potápění v Rudém moři je nezapomenutelným zážitkem, proto neváhejte a zúčastněte se některého z potápěčských kurzů pod vedením zkušených instruktorů.
K letovisku patří malý přístav, kde můžete sledovat kotvící rybářské i výletní lodě. Přes den to v přístavu žije, kromě rybářů se zde pohybují také turisté chystající se na některý z atraktivních lodních výletů. Večer spěch utichá a vy můžete pozorovat loďky houpající se na hladině, které jsou navíc ozářeny zapadajícím sluncem. Ze Sahl Hasheesh se můžete vydat na fakultativní výlet například do Hurghady nebo do pouště, kde navštívíte beduínskou vesničku, projedete se na velbloudu nebo čtyřkolce. Toto nové letovisko je skvělou volbou i pro všechny, kdo rádi aktivně tráví dovolenou.