Historie Nikaraguy je spojena se slavnou mayskou civilizací, která zde působila stovky let. Na začátku 16. století však zemi objevil cestovatel Kryštof Kolumbus a v roce 1522 její území dobyli Španělé. Nikaragua byla během tohoto koloniálního období součástí Generálního kapitanátu Guatemaly. Země získala svou nezávislost až v 19. století, konkrétně v roce 1821. Svobody si však moc neužila, protože nově vzniklý stát o rok později dobylo Mexiko. V letech 1823 až 1839 se Nikaragua stala součástí Spojených středoamerických provincií a ve druhé polovině 19. století se uskutečnilo ještě několik neúspěšných pokusů o vytvoření federace středoamerických států.
V roce 1979 došlo v Nikaragui k převratu - dlouho vládnoucí diktátorská rodina Somozovcov byla svržena ak moci se dostali Sandinisté. Šlo o levicovou stranu sympatizující s marxismem a křesťanským hnutím Teologie osvobození, jejímž cílem bylo udělat vše pro chudé a utlačované. Během vlády Sandinistů Nikaragua zažívala rozmach, zlepšovala se infrastruktura, budoval se průmysl a zvýšila se i gramotnost obyvatelstva. USA však na nástup Sandinistů k moci reagovaly podporou různých opozičních povstaleckých skupin zvaných Contras (často složených z bývalých členů Somosovy armády) a zasáhly zemi hospodářskými sankcemi. Podpora Spojených států těmto skupinám se následně převalila během aféry známé jako Írán – Contras. Tato situace vyústila do občanské války, v níž Contras bojovali proti nikaragujské Sandinistické frontě národního osvobození. Sandinisté byli nakonec u moci až do roku 1990, kdy prohráli volby.
Přestože občanská válka v Nikaragui skončila před více než 20 lety, její důsledky jsou stále přítomny v podobě chudoby a nízké životní úrovně. Přestože hospodářství země se v posledním desetiletí dokázalo solidně rozvíjet, důsledky jeho kolapsu v 80. letech jsou stále dost zjevné a lidé nemají žádné sociální zabezpečení. Nikaragua je však na tom z hlediska bezpečnosti mnohem lépe, mnohé cestovní kanceláře dokonce používají označení „nejbezpečnější země ve Střední Americe“. Přesto by měl každý turista dodržovat základní bezpečnostní pravidla.
Nikaragua nebo Nikaragujská republika je o rozloze 129 494 km² největší zemí Střední Ameriky, jejíž západní pobřeží omývá Tichý oceán a východní pobřeží Karibské moře. Země sousedí na severu s Hondurasem a na jihu s Kostarikou. Ve středu země se rozprostírá pohoří Kordillera, které je tvořeno mnoha aktivními sopkami, z nichž nejvyšší je Mogotón, dosahující výšky 2107 metrů. Je to zároveň nejvyšší vrch Nikaraguy. Nejaktivnější sopkou v Nikaragui je však Masaya (635 m) a významná je také sopka Concepción (1610 m). Díky těmto sopkám se Nikaragua často nazývá zemí sopek. Kromě sopek se však v zemi nacházejí obrovská křišťálově čistá jezera, rozsáhlá horská pásma pokrytá bujnou vegetací, nádherné pobřeží s příjemnými plážemi a úrodné nížiny.
Nachází se zde dokonce největší sladkovodní jezero ve Střední Americe. Jmenuje se Lago de Nicaragua (8430 km²), ale v indiánském jazyce se nazývá Cocibolca, což v překladu znamená Sladké moře. Jezero je poseto přibližně 400 sopečnými ostrovy a mezi jeho obyvatele patří i jedinečný endemický druh sladkovodního žraloka. Dalším významným jezerem je Lago de Managua, na jehož severním břehu se tyčí sopka Momotombo. Na východním pobřeží, které je omýváno Karibským mořem, se nachází bažinaté pobřeží Mosquitoes, které je pokryto mangrovníky. V Karibském moři se nacházejí také Kukuřičné ostrovy a Cayos Miskitos, které patří Nikaragui. Nejdůležitější nikaragujské řeky jsou Río Grande, Río San Juan a Río Coco.
Návštěva Nikaraguy potěší každého milovníka dobrodružství a romantiky. Je to jedna z nejméně prozkoumaných zemí Latinské Ameriky a možná právě v tom spočívá její kouzlo. Nikaragua si pomalu, ale jistě získává stále větší pozornost zahraničních návštěvníků. Kromě venkova mnoha okouzlí i stará španělská koloniální města, jako jsou Granada, León, Rivas, Matagalpa a Managua. Nikaragua má vlhké tropické podnebí, jen v horských oblastech na severu země jsou teploty mírnější. Kromě hustých deštných pralesů na východě země můžete obdivovat dubové a borové lesy na západě. Zdejší tropické lesy jsou domovem jaguárů, vzácných ptáků a krokodýlů.
Nikaragua, která má v současnosti 5,8 milionu obyvatel, je jednou z nejchudších zemí Latinské Ameriky a je zařazena mezi rozvojové země. Hlavním a největším městem je Managua s 2,2 milionu obyvatel. Úředním jazykem je španělština a oficiální měnou je 1 córdoba = 100 centavos. Z hlediska náboženství je 91 % obyvatel římskokatolického vyznání a 8 % protestantského. Hospodářství země je založeno zejména na zemědělství av poslední době i na rozvíjejícím se cestovním ruchu. Převážnou většinu nikaragujského vývozu tvoří zemědělské produkty, jako je káva, bavlna, cukr, fazole, tabák, banány a kukuřice. Vyvážejí se také mořské plody a hovězí maso. Nikaragujské deštné pralesy jsou domovem vzácných druhů stromů, které jsou neustále ohrožovány rozšiřujícím se dřevařským průmyslem. Obrovské plochy pralesů se stále nekompromisně těží. Důležitým vývozním artiklem je také zlato.