Prašná brána - důstojná reprezentantka Prahy
Kdo se rozhodne si projít celou Královskou cestu, zpravidla skončí (nebo také začne) u Prašné brány, která patří mezi největší architektonické skvosty Prahy. Tato 65 metrů vysoká pozdně gotická věž symbolizuje vstup do Starého Města pražského. Pokud se odhodláte vystoupit na její vrchol, budete odměněni nádherným pohledem na starou Prahu.
Prašnou bránu najdeme na rozhraní ulice Na Příkopě a náměstí Republiky, kde stojí v sousedství Obecného domu. Právě zde začíná Celetná ulice, která je začátkem Královské cesty, která odtud pokračuje až na Pražský hrad. Branou tak v minulosti procházely korunovační průvody českých králů. Prašnou branou však procházela také jedna z hlavních cest směřujících do východních Čech, konkrétně do Kutné Hory, kde se těžilo stříbro.
Brána jako součást opevnění města
Na místě Prašné brány stávala za vlády Václava II. jedna z bran, která byla součástí staroměstského opevnění. Nazývala se branou U sv. Ambróza, ale později ji vystřídala brána Horská, která byla pojmenována ne po horách, jak by se mohlo zdát, ale právě po Kutné Hoře, kam směřovala od brány již zmiňovaná komunikace. Jakmile však hradby chránící Staré Město ztratily založením Nového Města pražského na významu, přestalo se o ně a tedy io Horskou bránu starat. Nakonec spustla natolik, že se jí začalo hanlivě říkat Odraná brána.
Naštěstí si pražští mocipáni brzy uvědomili, že věž v takovém stavu činí městu jen ostudu, zvláště když stojí v blízkosti Králova dvora - sídla mladého krále Vladislava Jagellonského, který se nacházel na místě dnešního Obecního domu. Z toho důvodu bylo rozhodnuto o výstavbě brány nové, která by mohla důstojně Prahu reprezentovat, stejně tak, jako tomu bylo v případě Staroměstské mostecké věže u Karlova mostu.
K čemu mistr Václav nestačil
V roce 1475 tak byla zahájena výstavba Prašné brány, základní kámen stavby položil sám král Vladislav Jagellonský. Postupovalo se podle projektu zednického mistra Václava ze Žlutice, který věž koncipoval převážně jako reprezentativní symbol města, ale i místo výběru cla. Pro něj však byla výstavba takového projektu příliš náročná, navíc jeho sochařské schopnosti, stejně tak jako figurální a dekorativní práce byly na velmi nízké úrovni. Proto jej později nahradil slavný český stavitel, sochař a kameník Matěj (někdy také Matyáš) Rejsek z Prostějova (1445 – 1506), jeden z významných představitelů jagellonské gotiky v Čechách.
Původně byl Matěj Rejsek přizván jen k dekorativní výzdobě průčelí Nové věže, jak byla stavba pojmenována. Jeho úkolem bylo vytesat na ní květiny a obrazce, které byly na mistra Václava příliš složité. V roce 1478 však Rejsek stavbu celou převzal a musel tak ukázat i svoji schopnost projektovat konstrukci. Rejsek je autorem pozdně gotické Hvězdné klenby, která byla pro danou dobu typická. Dnes ji však známe jen díky kopiem, které v pozdější době provedl český architekt a restaurátor Josef Mocker podle původního Rejskova projektu.
Král zde není, věž nepotřebujeme
Základy Nové brány se nacházely téměř 9 metrů pod úrovní dnešního terénu a věž samotná byla vysoká 42 metrů. Nacházela se tak na samém dně hradního příkopu a k tranzitu bránou sloužil dokonce hradní most. Ten však v důsledku zasypání příkopu zcela zmizel. Jakmile se král Vladislav v roce 1483 přestěhoval na Pražský hrad, ztratili Staromešťané o dostavbu věže zájem. Nakonec tak tato stavba, která měla být pýchou a reprezentativním prvkem Prahy, zůstala nedokončena. Nová brána byla jen provizorně zastřešená a nesloužila ve výsledku vůbec k ničemu. Chvíli se dokonce uvažovalo o jejím zbourání. Nakonec však pro ni bylo nalezeno využití, v roce 1715 se v ní začal skladovat střelný prach. V té době byla přejmenována na Prašnou bránu.
Mockerova vkusná přestavba
V roce 1757 obléhali Prusi Prahu a Prašná brána byla během tohoto obléhání značně poškozena. Rejskova výzdoba tehdy značně utrpěla a roku 1799 byla odstraněna. Svůj dnešní vzhled získala Prašná brána během pseudogotické přestavby v letech 1878 – 1886, do které se pustil již zmiňovaný architekt Josef Mocker. Snažil se, aby přestavba proběhla v duchu purismu, tedy aby byla v tvorbě udržena stylová čistota. Jako předloha sloužila Mockerovi Staroměstská mostecká věž. Prašnou bránu tak nechal opatřit dlátkovou střechou s nárožními věžičkami a můstkem, nechal z ní odstranit hodiny ze začátku 19. století a zasloužil se také o síťovou klenbu v průjezdu i plastickou výzdobu brány podle původní Rejskové výzdoby.
V průčelí Prašné brány tak můžeme obdivovat sochy panovníků a také znaky zemí, kterým vládly - východní průčelí patří Karlovi IV. a Přemyslu Otakararovi II., zatímco průčelí západní zdobí Jiří z Poděbrad a Vladislav II. Jagellonský. Nad hlavami panovníků poletují andělé a na rohových sloupech lze spatřit lva se znakem Starého Města, který je symbolem české státnosti. Nechybí ani sochy různých světců, stejně jako fantaskní bytosti, konzole, přípory a chrliče. Mocker také přetesal Rejskův autoportrét, tedy bustu, která se nachází nad obloukem průčelí a je viditelná ze strany od Celetné ulice. Nechybí ani Rejskova signatura „Raysek de Prostieyův Baccalareus Pragensis 1477“.
Turisté mají vstup povolen
Prašná brána dnes ční do výšky 65 metrů a ve výšce 44 metrů se nachází vyhlídková část. Dostat se na něj můžete po 186 kamenných schodech, odměnou za vynaloženou námahu vám bude krásný výhled na Prahu. Uvnitř věže se od roku 2007 nachází stálá výstava s názvem Králův dvůr, která návštěvníkům přibližuje život lidí ve středověké Praze. Prašná brána nyní spadá pod správu Muzea hlavního města Prahy.